Petr Motýl - Spratek a krásná Danuše

Spratek a krásná Danuše

Vydal Český spisovatel v roce 1996.
Nakladatelství v roce 1997 ukončilo svou činnost.

Pomozte!

"Haló, tady Spratek," je čirou náhodou Spratek u telefonu.
"Stala se vražda a nikdo si neví rady."
"Ale?" diví se Spratek.
"Mrtvolu jistíme."
"Dobrá, pošlete pro mě služební Volho," povídá Spratek a zavěšuje.
Ví, co musí zjistit nejdříve. Jestli chodila oběť hrát vyhryzáka.

Mrtvola

Zavražděný ležel těsně při zemi a ještě nezačal hnít. Chuchvalce mlhy se válely mezi domy a svýma slizkýma rozplývavýma rukama sahaly lidem do obličejů. Nasládlá tíha končícího jara, zavlhlá červeň střech, šedá fasád a stesk omítek sklouzávaly po kráčejících zádech.
"Do prdele," poznamenal vyšetřovatel Zahrádka v hlubinu ticha, které pokračovalo. "Ještě že se neslézají čumilové."
Myšlenky chodců však směřovaly k tramvajovým zastávkám a rozběhnutým ciferníkům píchaček, značkovaly své dráhy kouřem prvních cigaret. V dálce nad Vysočany visel hnědý dým jako rukavice, jejíž prsty nahmatávaly pod kůží chvějící se svazky nervů, bolest svalů, obíhající krev, vrátní za sklem svých kukaní probouzeli modř erárních uniforem, ztuhlé ruce mnuly zarudlá víčka. Chladné potoky nedospaných nocí se vršily v těžká kalná jezera naplňující údolí páchnoucím olejem, bahnem a mastnou vodou.
"Fuj," pomyslel si Zahrádka. Pokynul palcem. "Vaši občanku," pochopil příkaz jeden z jeho podřízených, mladý Svoboda, a vyjel po chlápkovi v modré prošívané bundě, po kolemjdoucím zcela osamělém. Nebyl mu sympatický, to je jasné, na co si v květnu brát vysokohorskou bundu.