Petr Motýl - Bruno Schulz: Skořicové krámy

• Autor
• Knihy
• Sborníky
• Překlady do
• Překlady z
• Časopisy
• Internet
• Domů

Bruno Schulz: Skořicové krámy

• Obálka

Vydalo nakladatelství Malvern v roce 2024. Kresby v knížce a na obálce jsou od Bruno Schulze. https://www.malvern.cz/

Bruno Schulz (1892-1942), prozaik, výtvarník. V Polsku je označován jako „polský Franz Kafka“, což je označení, které se v Čechách nesetkává se souhlasem. Pojem „polský Franz Kafka“ poprvé použil Isaac Bashevis Singer, když jako čerstvý nositel Nobelovy ceny za literaturu mínil Bruno Schulze prosadit v USA, tehdy ruku v ruce s Johnem Updikem a Philipem Rothem.

Více informací:
Wikipedia CZ / Wikipedia PL / brunoschulz.org

Anotace

Skořicové krámy jsou prózou na pomezí s básní v próze, vyniká velmi bohatou obrazností. Tématem je malé městečko v Haliči, Drohobyč, dnes na Ukrajině, v čase vydání Skořicových krámů v Polsku, v čase dětství Bruno Schulze v Rakousko-Uhersku, malé městečko s velikou židovskou komunitou, o níž především Bruno Schulz vypráví.

Ukázka z textu, který dal knížce jméno: Skořicové krámy

Nebe té noci obnažilo svou vnitřní strukturu a její anatomické preparáty demonstrovaly spirály a láhve světla, tyrkysové řezy hroudami noci, plástve, tkáně a mízu fantasmat temnoty.

Za takové noci jsem se nemohl vydat z divadla ani Podvalím, ani jinou z těch tmavých uliček, které jsou rubem a jakoby podšívkou čtyř stran rynku, aniž bych si nepřipomněl, že i v té pozdní hodině jsou tam ještě otevřené některé z oněch zvláštních a lákajících obchůdků, na které se ve všední dny tak snadno zapomíná. Pojmenoval jsem je skořicovými krámy, podle tmavého dřevěného obložení, kterým jsou olemované.

Ty vpravdě noblesní obchůdky otevřené do pozdní noci byly vždy předmětem mých horoucích snů.

Byly špatně osvětlené, potemnělé a pompézní, voněly barvami a lakem a kadidlem, voněly dalekými kraji a vzácnými látkami. Měli tu bengálské ohně, kouzelné krabičky, poštovní známky z dávno ztracených zemí, čínské tisky, indigo, kalafunu z Malabaru, vajíčka exotických brouků, vycpané papoušky a tukany a živé salamandry a bazilišky, kořeny mandragory, norimberské mechanismy, homunkuly v kořenáčích, mikroskopy a dalekohledy a hlavně knížky, vzácné, zvláštní knížky, staré folianty plné fantastických příběhů a prapodivných rytin.

Majitelé těch krámků byli staří a úctyhodní a zákazníky obsluhovali mlčky, diskrétně a se sklopenýma očima a vyzařovala z nich moudrost a porozumění pro ta nejtajnější přání klientů. Nejúžasnější v těch uličkách bylo ale jedno nádherné knihkupectví, kde jsem byl jen jednou jedinkrát, tam měli ty nejvzácnější knihy, i ty zakázané i tisky tajných společností, tam, když jsem těmi knihami listoval, jsem nahlédl za oponu opojných a trýznivých tajemství.

Příležitost navštívit ty krámy bývala vzácná, a ještě vzácnější bylo mít při té příležitosti v kapse sice malou, ale postačující hotovost. Nebylo možné nechat si nyní ujít takovou šanci, navzdory vážnosti poslání, jež bylo svěřeno mé přičinlivosti. Bylo ovšem třeba jít jinudy, než kudy jsem původně počítal, že půjdu, vydat se boční uličkou o několik bloků domů dál a pak vklouznout mezi noční krámky, což mě sice notně vzdalovalo od mého cíle, ale počítal jsem s tím, že zpoždění vyrovnám tím, že se zpátky do divadla vydám temnou Solnou uličkou.

Touha spatřit skořicové krámy mi dávala křídla, odbočil jsem a víc jsem letěl, než kráčel, dával jsem přitom ale dobrý pozor, abych nezabloudil.