Petr Motýl - Doktor Pilka si kope hrob

Doktor Pilka si kope hrob

Obálka

Volvox Globator, 2017

MINERÁLY

"Nechcete si nechat zvápenatět ruku?" navrhoval z cigarety gitanky potahujícímu doktoru Pilkovi Blixa po sedmém francouzském koňaku. "Přímo v hale hotelu je minerální pramen, nevěříte? Trvá to dvanáct dní. Vydržel byste dvanáct dní s rukou ve vodě?" dotazoval se dál Blixa.
Kovové židle s kovovým výpletem se leskly nad skleněnou deskou stolu v hotelové restauraci. Zádné pohodlíčko to opravdu nebylo. A mramorová podlaha místnosti na útulnosti nepřidávala.

     "Nechcete si nechat zvápenatět ucho?" navrhoval doktoru Pilkovi Blixa po desátém francouzském koňaku. "Tady za rohem v ulici Pont Naturel by to lo zařídit. Jako ve vaich československých Karlových Varech, vážně. A vydržel byste dvanáct dní s uchem v prameni?" ptal se Blixa v málo barevném baru s měkkounkými křesly. Kdo dosednul, o půl metru se do poltářů propadnul.
     "Mají tu úžasné staře vychlazené pivo, bývá i patnáct let staré, neochutnáte?" Doktor Pilka řekl, že neochutná, a mocně nasál francouzský cigaretový kouř do československých plic.
     "Ale já ochutnám," prohlásil Blixa a elegantní číník vmžiku přikvačil s orosenou láhví. "Ročník 1971, pane, severní svahy beárnských chmelnic, třicet kilometrů jihozápadně od Pau."
     "Výborně," radoval se Blixa. A navrch si poručil klobásu, brambor a zelí.

     "To je místní mezinárodní Němec, úplně hluchý," upozorňoval doktora Pilku potahujícího z gitanky a gauloisky zároveň po třináctém francouzském koňaku Blixa. "Jeho otec byl kdysi zaměstnaný jako Himmlerův pión u loutkové vlády ve Vichy. A tady v Clermont-Ferrandu měl pionážní vilku, zůstala synovi. Půl roku tu vždycky vzpomíná, půl roku jachtaří po světě," rozvaloval se Blixa na sametem potažené pohovce v podniku se spoře oděnou dámskou obsluhou.
     "Zlato po tátovi prý měl až do dvaapadesátého schované v jedné zdejí sopce," pokračoval Blixa, objednal dalí dvě sklenky a prodlužoval svou večerní hovornost.
     "Věříte na to, že svět řídí astrologové a hvězdy, pióni a diktátoři, gryfové a elfi, nadnárodní naftařské koncerny a prezident USA, Matka Země, Buddha a Jehova nebo nejvyí pičky KGB?"
     Doktoru Pilkovi se velký západní svět poněkud mlžil.
     "Půjdete s Jeanettou, Simonou, Roxannounebo s Jaquelinou? Myslíte si, že žena je jen kořist, sexuální objekt, prodejná, téměř neživá věc?"

KOUMÁCI

     Jo, pane, v Clermont-Ferrandu, tam už je velký svět. Pětatřicet kilometrů od nás po silnici, a úplně jiný svět. Já bych tam žít nemohl, vemte si , samý asfalt, beton, v noci zas plno světel, že ani není vidět na hvězdy. Málo barev, vemte si. Tady u nás, na podzim, když začnou zlátnout buky, když se listí červených dubů promění na arlat, když je měsíc v novu a já se podívám nahoru a svítí Orion, to je paráda, morcec-hadry že se o ní ani povídat nedá. Ale jinak jsme zapadákova dobře tak, že jsme.
     Jako myslíte, jestli jsem to byl já? No, kulovnici bych měl, vemte si . Ale ten zatracené chlap, jak bych vám to řekl, já trefím na sto metrů kunu přímo do oka, abych nepokodil kůži, to jinak než do oka střílet nemůžete, ale takových je tu u nás na horách víc, já střílím od pěti let, morcec-hadry. Zádné sváteční bouchání, a taky u nás nikdy žádný prďola, co si říká nimrod, střílet nesměl, vemte si, i kdyby ukázal batoh prachů, a kolikrát žadonili, hlavně ten hluchej mezinárodní Němec, co žije z faounského zlata, jak říkám, v Clermont-Ferrandu je velký svět. Ale kdyby to zlato schoval u nás, pane, za dva dny už by ho neměl, na to vemte jed. Jenže byl moc chytré, že jo, v Cantalu dohromady nikdo nežil už tenkrát, a kdo tam žil, byl vymatěné. Jo, když tady o někom chceme říct, že žvaní úplné pitomosti, tak povídáme, a jestli ty nejse z Cantalu, kdepak tam, to v Clermont-Ferrandu, jak jsem říkal, tam je velký svět, vemte si , nás je tady dost koumáků, ale v Clermontu, tam jsou samí koumáci. Taky je tam bistro, v něm takovýhle vlčák, úplně černý, a ten vám vyskočí na stůl a sežere vajgly a popel z popelníků, i když je to třebas jetě horké jako sviňa.
     Jo, vy vlastně pořád o tom Blixovi. Tak kulovnici bych měl, vemte si, na takovú potvoru se s ničím jiným jít ani nedá. Támhle jsem se postavil a čekal jsem, až vlk půjde. No vlk, morcec-hadry, myslíte, že bych střílel na chlapa, né? Támhle v zatáčce někdy zastavil, vylezl ven a koukal se dolů do kraje. No, pohled je to pěkný. Já teda stál za skálou, a jak el od citroenu, tak namířím, a jak se zastaví, tak na vlčisko prásk a prásk, já jsem, pane, nějaké střelec, na to vemte jed. On se pak vrátil jako k autu, divné jak sviňa, živý načisto. Mohl jsem mít trofej, jakou už tu sto let nikdo neviděl, kdypak se tu taková elma naposledy ukázala, i vlčí kožíek bych si uít nechal, sakulent jeden astrální, koda, fakt jako koda, povídám.
     Psali pak v Magazínu, asi za dva roky, že na Kubě prý taky policajt vystřelil na chlapa, a ten chytl kulku do ruky. Tož, prý to byl policajt, co tam u nich sloužil u sboru dvacet let, vemte si, a pak ho vyhodili, že vykládá tyhle nesmysle, já si říkám, že kdyby to na vlastní očiska neviděl, tak by to nevykládal, morcec-hadry, na té Kubě přeci, když někoho vyhodí od policajtů, to je jako rovnou umřít hlady, vak mi to říkal jeden Kubánec v Clermont-Ferrandu, vemte si, tam je to moc velký svět.